Veršovánky o...
... zvířatech
Modlitba prasečí
Ty mé milé bláto,
mám já za to,
že nikde jinde jemnější nejsi,
než na dvorku, kde jsem prožilo dětství.
Ty mé milé koryto,
jsi už všecko rozbito,
potravu však sytou jen
přinášíš mi den co den.
Ty můj milý živiteli,
pane můj a sytiteli,
až mě jednou zabít dáš,
moc si na mě pochutnáš!
Fotbalista
Bílý balón našel Macek.
V duchu začal hledat plácek,
kde by kočky, pěkně stranou,
mohly se dát na kopanou.
Než však stačil svolat kočky,
míč se rozpad' v bílé vločky.
Smějí se mu myšák s myškou,
že hrál fotbal s pampeliškou!
Koza alkoholička
Ač nebylo dnes apríla,
vína se koza napila.
Teď v své řeči
pořád mečí,
že je velmi spanilá.
Pirátská fregata
Po pirátské lodi
šedý oslík chodí.
Piráti ho rádi mají,
všichni o něj velmi dbají:
láhev rumu snídá každý den.
Kdo mu nedá, musí z lodi ven.
Mořští vlci mají
dobrou náladu,
nikdo není za tím
oslem pozadu.
Tuleni
Říkal mámě tuleň malý:
Mámo, my jsme probírali
v naší škole tulení,
jak je krásné tulení.
Říkal mi pan učitel,
že jsem velký tulitel,
že mám velké nadání.
Možná je mé poslání
učit lidi laskání.
Budu je učit tulení
v Lidové škole umění!
... bozích
Syrinx
Zapadlo slunko a ptáci šli spát,
vítr jim na víčka přináší sen.
Usnuly hvězdy a měsíci Pan
zpívá svou píseň okouzlen.
Vtom z lesa, jako ještěrka hbitá,
vyběhne dívka, krása všech krás.
Pan za ní spěchá, dívenku chytá,
má zlaté vlasy a sladký hlas.
Dívka však prchá, Pana se bojí,
mizí mu jako zjevení.
Na břehu řeky rákosí stojí,
to objímá bůh zmámený.
Pod jeho dechem dívčin hlas nese
píšťalka z rákosu do dáli.
A proto na poli, na louce v lese
Pan líbá lásku svou pískáním.
Znělka pro Apolóna
Kam dopadne Tvůj zrak,
tam jasné světlo svítí,
zaháníš temný mrak
a láskou hřeješ kvítí.
Znáš, z věků do věků
co čas a prostor skrývá.
Vblízku i vdaleku
struna Tvé lyry zpívá.
Největší z pěvců všech,
když nástroj rozezvučíš,
co bolí nás a mučí,
zapomenout nás nech
i ptáci tají dech
a od Tebe se učí!
... lidech
Ukolébavka
Měsíc je žlutý lampión
a světla v dálce zhasínají,
Měsíc je žlutý lampión
a hvězdy v nebi usínají.
Až usneš, bude se ti zdát
o vodě, která dálku tají,
až usneš, bude se ti zdát
o lodích, které odplouvají
Snad nevrátí se nikdy zpět,
ty lodě, které odplouvají,
snad nevrátí se nikdy zpět
a někde v dálce ztroskotají.
Až se ti vrátí do rukou,
bárky, co bílé plachty mají,
až se ti vrátí do rukou,
pak teprv poznáš, že se zdají.
Květy kaštanů
Obloha nad městem
je žlutá od světel
a pro hvězdy na ní nezbývá místo.
Když je tma v podvečer
vysype z půlměsíce,
po světle uklouznou
a spadnou do ulice.
Na chodníku leží lístky
z květů kaštanů
a mé nohy po nich šlapou ...
Možná v noci
spadly hvězdy
do aleje kaštanů
je jich tam už na tisíc
a mé nohy po nich šlapou ...
Jak houba vodou nasáklé
jsou ty květy kaštanů
a mé nohy po nich šlapou ...
Jistě v dešti
spadly hvězdy
do aleje kaštanů
je jich tam už na tisíc,
nespatříš je nikdy víc,
v blátě zhas
jejich jas
a mé nohy po nich šlapou ...
Nápis na zdi
V podchodu na stěnu někdo napsal větu.
Svůj "názor" vystavil na odiv světu.
Ten nápis nenese vám dobrou novinu,
když na vás křičí:
"ČERNÍ DO PLYNU!
Já neznám válku, je mi dvacet let
a vždycky smála jsem se spoustám vět,
kterými učíte nás, jaký má být svět.
Myslela jsem si, že to každý ví...
Snad zapoměli jste to povědět
tomu člověku,
nebo snad vlkovi,
který se nestydí psát na stěnu
nelidský nápis:
"ČERNÍ DO PLYNU!"
Kolik lidí podchodem jde z tramvaje.
Jak různě si s nimi nápis zahraje:
Kdo ten nápis přijme,
kdo jej zavrhne,
kdo se bude smát
a komu srdce utrhne,
a kdo na zeď napíše jinou novinu:
že NIKDY ŽÁDNÝ ČLOVĚK UŽ NESMÍ DO PLYNU!
... lásce
Písnička
Pročpak ty hrdličkou nade mnou vrkáš?
Zda pro mě zprávu od milého nemáš?
Jestli on vzpomíná v té modré dáli,
jak jsme si povídali.
Pročpak ty, větříčku, foukáš tak jemně?
Zdali tě můj milý posílá ke mně?
Jestli on vzpomíná v té modré dáli,
jak jsme si povídali.
Pročpak ty, sluníčko, zapadat nechceš?
Zda pro mě zprávu od milého neseš?
Jestli on vzpomíná v té modré dáli,
jak jsme si povídali.
Kampak ty, motýlku, za medem letíš?
Zda něco pěkného o milém nevíš?
Jestli on vzpomíná v té modré dáli,
jak jsme si povídali.
Hvězda
Když svítí jasná Venuše,
mé srdce láska tíží.
Slunce už dávno zapadlo
a k noci den se blíží.
Já ptám se hvězdy, paní své,
zda splní se mé snění,
zda mě Tvé ruce obejmou,
než přijde rozednění?
A hvězda, hvězda - bohyně
jen mlčí na otázku,
zda bys Ty, hochu nemohl
opětovat mou lásku!
Sen
Proč jenom v noci smí se mi zdát
pohádka krásná, že mě máš rád?
Že mě máš rád, jako já tebe mám.
Proč jenom v noci ten sen se mi zdá?
Kdyby se mi zdál po celý den,
byl by to mnohem krásnější sen!
Cestovatelka
Jak žije se ve Vašem srdci?
Není tam přiliš mnoho draků?
A je tam teplo - na koupání,
aspoň když vyjde slunce z mraků?
Kdo uděluje vstupní víza?
A jak mím o ně žádat, pane?
Mám říci tomu úředníku, že se už několik let známe?
Kdo doklady mi zkontroluje?
A jak mám pozdravit ho, prosím?
Mám říci tomu celníkovi,
že Vás už dlouho v srdci nosím?
Nejsem zkušený cestovatel
po srdcích lidí, vždy jsem žila
jen v srdcích rodičů a sestry,
v kterých jsem se už narodila.
Do země srdce Vašeho
se rozjet, dneska bych si přála.
Ráda bych Vás co nejblíž znala.
Chci poznat něco krásného,
co doposud jsem nepoznala:
Žít v srdci svého milého.
Slunce
Včera večer slunce z nebe
připomínalo mi Tebe.
Jeho paprsky mě hřály
jako ruce Tvé,
možná mi tak předávaly
pozdrav od Tebe.
Jako...
Mám Tě ráda,
tak jako voda mlýn,
tak jako slunce stín
a jako vítr vážku.
Mám Tě ráda,
tak jako bouři mrak,
tak jako oheň drak
a jako rychlost sázku.
Tak jako listí strom
a jako píseň tón
mám Tě ráda.
Kdybych byla
Kdybych byla koněm z kočáru,
chtěla bych mít Tebe do páru,
předhoníme spolu všechny vozy na páru,
až budeme koně z kočáru.
Kdybych byla vodou z konvice,
Ty bys měl být lístků tisíce,
naplníme spolu všechny hrnky z police,
až budeme čajem z konvice.